Svoboda tisku není ve všech zemích samozřejmostí. Organizace Reporters Without Borders každý rok vydává statistiky, jak je na tom svoboda tisku ve světě. Česká republika si oproti loňskému roku polepšila, i tak se ale nedostala mezi nejlepší. Může za to politická situace i období během koronaviru a války.
Organizace Reporters Without Borders (RWB) si ke dni svobody tisku, který byl letos 3. května, připravila srovnání zemí skrze stanovený index. Ten byl rozdělen podle několika kritérií na pět částí: politický, ekonomický a kulturně sociální kontext, bezpečností a právní fungování daného státu.
Podle výsledného čísla se pak země dělí do pěti skupin. Nejlepší z nich dostaly zelenou a hodnocení „dobrý“, nejhorší pak červenou s hodnocením „velmi vážné“. Česká republika se umístila na čtrnáctém místě, což ji řadí do popředí tohoto žebříčku, i tak se ale nedokázala dostat do nejlépe hodnocené skupiny.
Nejlépe si vede Norsko, na chvostu zůstává KLDR
Jen osm zemí obdrželo označení „dobrý“. Suverénně nejlepší podmínky má pro svobodu tisku Norsko, posledním z takto označených států je Estonsko.
Na druhé straně žebříčků se jako každý rok umístila KLDR, známá svými nedemokratickými přístupy a diktátorským režimem. Oproti minulému roku se také propadlo ještě níže Rusko. To od zahájení války na Ukrajině začalo ještě více omezovat protivládní média a čím dál tím více šíří svou propagandu.
Do elitní dvacítky se dostaly pouze dva státy mimo Evropu, desátý Východní Timor, který se dokonce umístil před Českou republikou, a devatenáctá Samoa.
Česko si polepšilo, do příštích let má prostor na další zlepšování
Česká žurnalistika se v žebříčku umístila jako čtrnáctá nejsvobodnější. I přesto jsou ale podle RWB stále místa, která by se měla řešit více. Hlavním problémem bývá ve většině států politická sféra. V Česku se potýkáme například s médii patřící politikům. Skrze to pak může docházet k jejich ovlivňování. Nejznámějším vlastníkem několika médií u nás je Andrej Babiš, který má od roku 2010 pod svým jménem společnost MAFRA.
Politici média kritizují, občas volí i urážky
Mezi další časté jevy patří vyvíjení politického nátlaku. K němu většinou dochází skrze kritiku směrem k politikům. Těm se nelíbí, jak o nich dané médium píše či mluví a často pak kritiku vrací, občas i za pomoci urážek. Kromě zmíněného Andreje Babiše se k médiím často kriticky vyjadřuje i Tomio Okamura. Ten už dokonce některým médiím odmítá poskytovat rozhovor.
Nátlak směrem na novináře dlouhou dobu také vyvíjel bývalý prezident Miloš Zeman. Ten byl svou tvrdou kritikou směrem k novinářům známý od začátku své politické kariéry. Jeho nejdrsnější názory přišly až když zastával nejvyšší politickou funkci. Jeden z jeho nejznámějších výroků „novinářů je příliš mnoho, měli by se likvidovat“ poukazuje na to, jaké mínění o novinářích měl. Zeman se nechvalně proslavil také v roce 2017, kdy dostal darem maketu samopalu s lahví Becherovky místo zásobníku a nápisem „na novináře“. V březnu tohoto roku došlo v České republice ke změně hlavy státu, kdy se stal novým českým prezidentem Petr Pavel. Ten má na novináře naprosto opačný názor než Zeman, je tedy možné do budoucna očekávat, že minimálně z jeho strany dojde k poklesu útoků na média.
Česká televize je od pandemie pod tlakem
Veřejnoprávní média bývají ve spoustě zemí často kritizovaná a není tomu jinak ani u nás. Česká televize (ČT) se dostala během pandemie koronaviru pod tlak. Největší problémy v té době dělala česká dezinformační scéna, vedená Jiřím Černohorským, Janou Peterkovou a později i bývalým poslancem Lubomírem Volným. Ti na svých sociálních sítích sdíleli nepravdivé informace, a právě ČT označovali často za dezinformační a lživé médium.
Po tom, co pandemie skončila se dostala ČT znovu pod tlak, tentokrát kvůli válce na Ukrajině. Znovu se objevila skupina lidí, která tvrdila, že všechny reportáže o útoku Ruska jsou nepravdivé. Mezi hlavními postavami se vyměnilo několik lidí, nyní je tou nejznámější Jindřich Rajchl. Ten na svých demonstracích kromě vlády kritizuje právě i česká média za to, že údajně nešíří pravdivé informace a až příliš se zastávají Ukrajinců.